Kliknutím na „Souhlasím“ vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na našem webu, na sociálních médiích a na webech našich partnerů za účelem vylepšení a přizpůsobení našeho obchodu a pro analytické a marketingové účely. Můžete také vybrat možnost Nesouhlasím - v tomto případě použijeme pouze nezbytné soubory cookie. Kliknutím na „Vyberte nastavení“ můžete nastavit předvolby souborů cookie. Nastavení souborů cookie můžete kdykoli změnit a svůj souhlas odvolat kliknutím na: Zásady používání souborů cookie. Pro více informací prosím navštivte: Zpracování osobních údajů
Pomocí tohoto nástroje můžete vybrat a deaktivovat nástroje pro sledování a analýzu použivané na tomto webu.
Váš prohlížeč není aktuálně nastaven na přijímání cookies.
Zapněte tuto funkci nebo zkontrolujte, zda máte jiný program nastavený na blokování souborů cookie.
Kategorie
Litujeme, nepodařilo se nám najít žádné výsledky pro zadané vyhledávání
Proč vlastně říkáme „brýle“? Slyšeli jste někdy o minerálu berylu? Ne? Na tom vůbec nezáleží. Je to minerál, který může tvořit poměrně velké krystaly a často se z něj vyrábějí šperky. Když je namodralý, nazývá se akvamarín, když je nazelenalý, nazývá se smaragd. Zde však mluvíme o bezbarvém berylu.
Před mnoha sty lety měly brýle ještě velkou cenu, protože pár eur u optika prostě nestačilo. Protože čočky byly vybroušeny z drahých kamenů. Vzhledem k tomu, že ve středověku neměl každý přístup k internetu, jsou některá fakta stále trochu nejasná (klíčové slovo: upalování čarodějnic). V té době se tedy všechny průhledné drahé kameny bez dalšího nazývaly beryl. To bylo také jaksi praktičtější a geologům to tehdy nevadilo.
Správně vybroušený beryl by dokázal kouzelně zvětšovat věci pro lidské oko. V době, kdy byl papír tak cenný, že si lidé chtěli psát Starý zákon na razítko, byly takové lupy více než užitečné. Bohužel první zdravotní pojišťovny vznikly až mnohem později a jen bohatí si mohli dát pár blinkrů přes oči.
Rabina nadále tápala v šerosvitu špatného zraku bez korekce (odtud pravděpodobně pochází termín „temný“ středověk). Tak vzniklo středohornoněmecké slovo „berille“ s odkazem na obecně bezbarvé drahokamy, z nichž se nakonec staly dnes používané „brýle“.
Brýle nebo monokly, co bylo dřív?
Zajímavé je, že se znovu a znovu objevují důkazy o tom, že základní myšlenka korekce zraku musí sahat daleko do minulosti. Již Řekové a Egypťané filozofovali o lomu světla a optice. Ten se však rozhodl postavit několik pyramid.
Římský císař Nero byl také průkopníkem výzkumu. Říká se, že byl tak oslněn neustálými zápasy gladiátorů na světlé písečné zemi, že popadl několik smaragdů, které se povalovaly kolem, a dál si je prohlížel, aniž by byl oslněn filtrováním. Přitom prakticky vynalezl první sluneční brýle – i když ekonomičnost brýlí byla stále poněkud nedostatečná a vedlejší účinky nebyly dostatečně prozkoumány.
Však se později rozhodl své město vypálit. Pravděpodobně logický důsledek toho, že se předtím lidé navzájem zabíjeli skrze smaragdy. Bohužel z tohoto okamžiku neexistují žádné fotografie, protože ve starém Římě nesměli být přítomni novináři. Ale protože je to na internetu, muselo se to tak stát.
Skutečné kolo s nosem vzniklo mnohem později. Konkrétně kolem 13. století – shodou okolností ve stejné době, kdy se rozšířil výskyt knih a písma. Myšlenka používat pouze jeden monokl pro dvě oči má však jiný původ. V minulosti se bezbarvý beryl (nebo podobný kámen) jednoduše vybrousil a položil na písmo jako čtecí kámen. Poté, co nějaký nešikovný obchodník ztratil svůj pátý kámen, musel dostat geniální nápad: Další si prostě strčil do oka, aby o něj nepřišel.
Nejpozději v době, kdy byl kámen v zásuvce a mohl být připevněn k oděvu pomocí šňůrky, už monokl nic nezastavilo. I dnes se často používá, aby divák poznal, že se děj filmu odehrává v Anglii 19. století.
Ale co sluneční brýle?
Co bylo dost dobré pro kostelní okna, bylo dost dobré i pro lidské oko. Takto nebo podobně se jistě uvažovalo ve středověku. Od 15. století se totiž vyráběly brýle s barevnými skly. Myšlenka byla stejná jako u našeho pyromanského gladiátorského fanouška. Barvení mělo zabránit pronikání světla. Ale nic nebylo skutečně účinné.
Ale pak přišel zlom. V roce 1752 představil James Ayscough brýle z kouřového skla. Je považována za matku všech slunečních brýlí. Od té doby výzkum pokračoval. Byly vyvinuty brýle s klapkami z látky nebo kůže na stranicích. Bylo zjištěno, že světlo může do oka pronikat nejen zepředu, ale také ze strany.
V roce 1797 pak jeden Brit vyvinul konstrukci se skly po stranách, která se dala odklopit. Není známo, proč se tyto brýle neuchytily; pravděpodobně se příliš rychle rozbily při hodinách sportu. O samotný design však nešlo. Na konci 19. století se stále častěji ozývaly hlasy ve prospěch účinné ochrany před UV zářením. A přesto jste si nemohli koupit sluneční brýle online a porovnat je. Alespoň to první bylo řešeno s počátkem 20. století.
V roce 1905 vyvinul Josef Rodenstock první brýle s UV filtrem. Nejpozději od 50. let a hollywoodských hvězd se sluneční brýle staly nepostradatelnými. Od vynálezu internetu na konci minulého století je překvapivě možné nakupovat stále více slunečních brýlí online.
Koupit sluneční brýle? Kdo má ty nejlepší?
V internetovém obchodě Sluneční brýle EMP samozřejmě najdete vše, co se týká zatemňovacích brýlí. Máme módní letecké brýle, ale také stylové kybernetické brýle, které zaručeně dotvoří váš příští kostým. Retro, cool nebo jen zábava. Zaručeně zde najdete to, co hledáte.