Normální společnost miluje krásnou krajinu, šťastné lidi, nádherné stavby a slunečné počasí. Gotici naopak fotí úplně jinak. Věnují se pomíjivosti a motivy pro své fotografie hledají na hřbitovech, ztracených a zkažených místech. Ztracená místa jsou například staré průmyslové haly, vesnice duchů nebo prázdné domy. Výborným motivem pro černou scénu jsou také osamělé hrady, bývalé kláštery nebo zříceniny. Někteří scéničtí fotografové si dokonce plánují dovolenou v souvislosti s vášní pro fotografování. Cestují například do Černobylu, kde v roce 1986 explodoval reaktor jaderné elektrárny. V oblasti bývalé katastrofy vypadají její části stále stejně jako v době, kdy lidé nadobro opouštěli své domovy.
Osamělost ztracených míst doplňuje zaměření na prohnilá místa. Motivy zobrazují zničené, špinavé nebo zchátralé detaily a tematizují tak pomíjivost. Na hřbitovech je zachycena melancholie a nahlédnuto do příběhů minulosti. Osamělost, pomíjivost, melancholie: výsledné fotografie končí na plakátech a billboardech nebo na výstavách. Výstavy fotografií jsou stálou součástí mnoha velkých gotických festivalů. Dalším velkým tématem na černé scéně je fotografování lidí. I zde se samozřejmě dává přednost melancholickým a introvertním pózám před "šklebením se do kamery". Známým fotografem na této scéně je Marcus Rietzsch, který také každoročně vydává lesklý časopis s dojmy z WGT.
