Na gotické scéně existuje celá řada typických tanečních stylů, často spojených s jejími odštěpenými skupinami. Klasický gotik je v podstatě antitanečník, protože nepřikládá žádný význam rytmickým pohybům a tanečním sestavám, ale často se jen tak šourá po parketu a doprovází melodii písně mystickými pohyby rukou. Klasický
"hrobnický tanec", který se dnes již téměř nepraktikuje, pochází z 80. let a lze jej nejjednodušeji vysvětlit pomocí následující pohybové sekvence: Gotik ve shrbeném nebo předkloněném postoji udělá tři kroky vpřed, hluboce se ukloní a pak udělá stejné tři kroky zpět. Hluboký luk byl kdysi popsán jako "hrobníci kopající hrob". Odtud pochází název tance.
Neoromantik je tanečník, jehož tanec velmi připomíná plesy nebo tance na starých hradech a zámcích v době renesance. Obzvláště obrovské sukně se houpou, kolena jsou pokrčená a paže hladí vzduch kolem tanečnice.
V EBMleru je vše opět rytmické a často bojové, protože lidé často dupou nebo pochodují do rytmu hudby. Ruce vykonávají přesné a ostré pohyby a vždy se orientují podle rytmu hudby. EBMeři mají často vášeň pro pogo, které vlastně pochází z punkové scény. Při velmi rychlých a agresivních kouscích se rádi přetlačují zleva doprava, ale bez zlých úmyslů.
Kybergoth je ze všech tanečníků nejtrénovanější, protože jeho "industriální tanec", který nemá nic společného se stejnojmenným hudebním stylem, je složitý a nacvičený sled pohybů, který na každém parketu zabere hodně místa. To, co na první pohled vypadá jako nekontrolované kmitání rukama a nohama, je ve skutečnosti nacvičená choreografie, která se často provádí synchronizovaně s ostatními tanečníky. Možná právě proto kybernetika na gotických parketech upadla v nemilost, protože tento tanec se vůbec nehodí k postoji gotiků, kteří se chtějí v klidu šourat nebo si užívat luxusu.