Gotici hledají konfrontaci se smrtí. To však neznamená, že jsou unaveni životem nebo že by smrt nějak zvlášť uctívali. Spíše vidí krásu v pomíjivosti a nabádají sami sebe, aby si užívali života, protože každý den může být jejich poslední. Na gotické scéně neexistují žádné kroužky křesel nebo panelové diskuse, žádné meditace nebo workshopy, které by se zabývaly smrtí. Hudba, motivy a texty slouží k osobní konfrontaci a tichému zamyšlení.
Memento Mori
Pamatuj, že musíš zemřít! To je překlad rýmovaného kázání "Memento mori".
Tento výraz znáte z nekrologů nebo náhrobků. Úzkou souvislost má i s dalšími hesly: "Media vita in morte sumus" znamená "Uprostřed života jsme ve smrti". "Mors certa hora incerta" znamená "Smrt je jistá, hodina nejistá". Tyto výroky jsou oblíbené na černošské scéně, například na tetováních nebo potiscích na tričkách.
Vanitas
Motivy Vanitas jsou oblíbené také v gotické scéně. Vanitas znamená pomíjivost všeho pozemského a znamená něco jako: Prázdnota, marnost, lež, bezcennost. Typickými motivy jsou lebky, přesýpací hodiny nebo cokoli, co dává najevo, že člověk nemá nad životem žádnou moc a musí nevyhnutelně odejít. Vědění, bohatství, krása, moc: se smrtí se vše rozpadá. Základní myšlenka, kterou má gotická scéna ráda na paměti. V ódě "Vanitas! Vanitatum Vanitas!" básníka Andrease Gryphia z roku 1643 lze vysledovat její smysl.
Tanec smrti
O půlnoci vycházejí mrtví z hrobů a tančí. Navazují přitom kontakt s živými a šíří poselství: "Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy!". Tanec smrti se zobrazuje na malbách a stěnách již od středověku. Obrazy tančících kostlivců jsou podloženy verši. Na černošské scéně je tanec smrti často eponymem večírků. Popisují ho také četné písně této scény, například píseň "Totentanz" od Corvuse Coraxe.