Je to těžko uvěřitelné, ale neoklasická hudba, která je na černé scéně velmi populární, sahá i k post-punku. Když si poslechnete například hudbu skupiny Venomettes, která vznikla v postpunkovém prostředí v polovině 80. let, uslyšíte klasické nástroje a zpěv připomínající operu. Členové Venomettes se mísili i ve známých postpunkových kapelách jako Siouxsie and the Banshees nebo Virgin Prunes. Když pak na konci 80. let přišla skupina In The Nursery s albem Stormhorse, zrodil se na černošské scéně neoklasický žánr. Ve stejné době se na pódiu s klasickými nástroji objevili i Dead Can Dance. Dalšími zástupci jsou a byli Ophelia`s Dream, Arcana, Dark Sanctuary nebo Love Is Colder Than Death.
Pro žánr neoklasické hudby jsou charakteristické - převážně ženské - operní vokály a používání klasických nástrojů. Nemusí však nutně zůstat klasickou hudbou v pravém slova smyslu. Používají se také syntezátory nebo zvukové efekty, jako jsou zvonky nebo samply. Experimentuje se také například s africkými bicími nástroji, australskými didgeridoos nebo asijskými strunnými nástroji. Hudební fantazii se meze nekladou. Občas je zřejmé sousedství s Ritual nebo Dark Ambient. Na pódiu neoklasické kapely často nabízejí atmosféru připomínající návštěvu opery.
